Jiří Dědeček - Psiště

Čenichalo psiště

okolo smetiště

naší ulicí.

Spletlo si mě s honcem,

zavrtělo koncem 

(asi bylo honicí). 

I když bylo sporné,

zda je bezprizorné,

moc jsem o ně stál.

Zahejbalo nosem,

zjistilo si, kdo jsem,

a šlo se mnou dál.

U skromného žrádla,

jak se říká, vládla,

dobrá pohoda.

Z vrozené ochoty

nabíd jsem mu boty,

ať je ohlodá.

Když bylo v nejlepším,

skoro jsem si nevšim,

přišel pán a řek:

"Na tohodle pejska

mám tadyty lejstra,"

a už si ho vlek.

Psiště, psiště, psiště,

až tě potkám příště,

už mě nesváděj,

neklop na mě uši.

Zůstane mi v duši

jenom beznaděj.