.... a život na ní....

Kopretina a svlačec

12. 3. 2008 0:10
Rubrika: Ze života | Štítky: kopretina , smrt , svlačec , život

Na louce žila kopretina. Nebyla to žádná miss kopretin, okvětní lístky měla pocuchané zlými bouřemi, které přestála, na stonku ji stále obtěžovaly nějaké ty mšice, ale kopretina to moc neřešila a žila si svůj život v klidu a pokoji.

Shlížela na louku ze své výšky a když ji někdo zlobil, dovedla pěkně seknout svým kopretinovým jazykem. Jinak ale byla ve skrze hodná a snažila se louce přinášet svůj úsměv a radost i tehdy, když ostatním nebylo moc do smíchu.

Jednou se ke kopretině dostal svlačec: "Ty jsi ale krásná...." začal jí lichotit a vtíral se do její přízně... "Jak je to od Tebe šlechetné, že obveseluješ všechny kolem, že jim přinášíš radost... A máš taky Ty někoho, kdo Tě má rád? Jako opravdově, že by pro Tebe zahodil všechno.... Já bych to udělal..."

Kopretina se zamyslela a zesmutněla... "Vždyť on má vlastně pravdu.. Já se tady snažím a nic.. Nikdo mě nepochválí, nikdo mě nechápe, když třeba někoho okřiknu, že to dělám pro jeho dobro a pro dobro všech..." A zeptala se svlačce: "A Ty mně máš opravdu rád?"

Svlačec se zaradoval a volá: "Miluju Tě, kopretino, nejvíc na celém světě!! Prosím, nech mě přitulit se k Tobě, chci Ti být blízko, být s Tebou, navěky..." a začal se pomalu ovíjet po kopretinině stonku. Kopretina rychle přemýšlela - "má mě fakt rád..? no, asi ano, tak ho nechám, aspoň někdo mi bude blízko a bude mě mít opravdu rád." a nechala svlačec, aby ji ovinul až k okvětním lístkům. Ten toho samozřejmě využil a ovinul ji tak dokonale, že i ty mšice utekly, nebo byly umačkány.

"Počkej, vždyť nemůžu dýchat, udusíš mě!!!" volala kopretina, ale svlačec jako by ji neslyšel  "Jen malinko, neboj, vždyť nejsem žádný tyran, jen se přitulím, mám Tě tak rád..." Kopretina si řekla, že to tedy vydrží, vždyť co by pro svlačec neudělala, když ji má tak rád... Svlačec ji tedy celou ovinul a byl spokojený. Popřál kopretině dobrou noc, protože už zapadalo slunce, jeho kvítky se zavřely a v tu ránu spal. Kopretina se snažila uvolnit z jeho pevného sevření, ale nešlo to. Samým vyčerpáním usnula.

Ráno se svlačec probudil a budil taky kopretinu "Vstávej, má milá, už je tu nový den, sluníčko svítí, budem si povídat, tulit se...." Ale kopretina neodpovídala. Veliká a bezohledná láska svlačce ji udusila...

Taky Vás někdy láska někoho druhého dusila...?

Zobrazeno 1397×

Komentáře

metod

Tak to je hodně dobrý, akorát termín láska se moc nehodí.

KopretinaObecná

On to zpočátku myslel dobře... :)

metod

klidně to mohl myslet dobře celou dobu. Neštěstí většina kluků s takových postojů vyroste a většina holek jim na to neskočí.

Zobrazit 3 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio